Počátek nového tisíciletí se na internetu nese jednoznačně ve znamení takzvaných sociálních a komunitních sítí, kterých v minulých letech vzniklo jako hub po dešti. Z těch nejznámějších jste mohli slyšet zejména o MySpace (dlouhou dobu to byl přední fenomén), Bebo či právě o Facebooku, který se aktuálně těší největší přízni uživatelů, a pokud se nestane něco neočekávaného, potrvá to ještě pěkných pár let.

Ale co to taková komunitní síť, tedy Facebook, vlastně je? Jak už to tak bývá, definic je celá řada a každá z nich na tomto fenoménu adoruje něco jiného. Všechny mají ale několik styčných bodů. Komunitní a sociální síť je virtuální prostor, do kterého se může zaregistrovat a přihlašovat kdokoliv s přístupem na internet, a to odkudkoliv. Všechna data jsou uložena na centrálním serveru. Není třeba nic stahovat ani složitě upravovat. Cílem takové sítě přitom je, přivést na jednu hromadu co možná nejvíce lidí z celého světa. Z nich si potom každý vybere své přátele, ať už z reálného či virtuálního prostředí a sdílí s nimi své pocity, aktivity, fotky, videa atd. Hezky se všemi najednou, v reálném čase.

 

<p> </p>

 

Facebook umožňuje širokou škálu sociálního vyžití. Nejde jen o to, psát si vzkazy. Uživatelé si píší poznámky na vlastní zdi, odkud si je může přečíst kdokoliv, kdo do daného profilu má přístup. Tedy ten, koho jste předtím autorizovali jako přítele. Uživatelé se zde mohou sdružovat do nejrůznějších skupin, které se točí okolo reálných záležitostí. Věříte-li třeba Baracku Obamovi, přihlásíte se do jeho skupiny podporovatelů, kde najdete tisíce dalších, podobně smýšlejících lidí. Tyto skupiny (ale i profily) navíc nemají jen reální lidé, ale i nejrůznější figurky popkulturního světa, jako třeba Homer Simpson nebo charaktery ze seriálu Přátelé. Můžete se stát ale i podporovatelem takových záležitostí, jako je svíčková, nejrůznější média apod.

 

<p> </p>

 

Na Facebooku je vše podřízeno maximální socializaci. Najednou se o svých přátelích, ale i lidech, se kterými se přátelíte pouze na síti (to je velmi častý případ) dozvíte neskutečnou porci informací. Díky vyplňování statutů, které mnozí berou opravdu vážně a píšou sem i takové drobnosti, jako že jedou zrovna metrem (samozřejmě přes mobilní internet), snídají nebo hrají tenis. U řady lidí se toto profilování proměnilo takřka ve vášeň. Někteří odborníci hovoří dokonce o závislosti. U většiny uživatelů navíc narazíte na bohatá alba fotografií či důvěrné informace o jejich soukromém životě. Lidé si z nějakého důvodu zvykli psát na internet vše, co se týká jejich života. Samozřejmě to neplatí pro všechny, ale stále více jich zacházejí do opravdových detailů, které by měly zůstat takříkajíc za zavřenými dveřmi. Je až s podivem, s jakou ochotou mnozí udávají důvěrné informace, které by v přímém společenském styku nikdy neprozradili.

 

<p> </p>

 

A právě tady někdy začíná nebezpečnost Facebooku. Věc došla tak daleko, že před několika týdny varovala od příliš ochotného využívání služeb Facebooku ústy komisaře pro spravedlnost Jacquese Barrota Evropská komise. Zejména mladí lidé prý nedokážou zcela domyslet důsledky zveřejňování soukromých a intimních informací, které se mohou jednoduše obrátit proti nim. Problém Facebooku je to, že mnohé klame svým zaměřením. Jistě, je to virtuální prostor, ale ne takový jako oblíbený svět Second Life, kde žijete druhý život a jeho prostřednictvím vstupujete do nejrůznějších vztahů. Na Facebooku totiž žádný druhý život nemáte. Vše, co sem zadáváte, je odrazem vaší reality a se skutečným světem se to velmi prolíná. Jistě, mnohdy je to nápomocné, třeba udržováním neustálého styku s opravdovými přáteli, se kterými byste se jinak tak často v reálu nesešli. Je ale třeba si uvědomit, že to, co na Facebooku děláte, může mít na reálný život dopad.

 

<p> </p>

 

Zdánlivě se na Facebooku můžete cítit bezpečně, pomineme-li nikdy zcela nevyvratitelnou potenciální možnost zcizení a zneužití dat hackery. Vždyť do svých profilů a ke svým informacím pouštíte pouze ty, kterým důvěřujete. Každého, kdo žádá o přístup do vašeho profilu, musíte autorizovat jako přítele. Už tady ale vyvstává problém. Jak to, že někteří uživatelé mají třeba 500 (mnohdy ale ještě více) přátel? Mají jich tolik i ve skutečném světě? Těžko. Tohoto čísla bylo pravděpodobně dosaženo autorizováním všech možných lidí, o které jste ve svém životě jen letmo zavadili, tedy ve skutečnosti je příliš (nebo vůbec) neznáte či se nedají označit za vaše kamarády. Svébytnou kategorií jsou potom nejrůznější spolužáci (ale i lidé, co chodili do vámi navštěvovaných škol), kolegové, bývalí milenci a milenky či dokonce šéfové. Uživatelé moc nepřemýšlí nad tím, koho vpustí do svých profilů. Je to jakási honba za co největším množstvím "přátel".

 

<p> </p>

 

Tohle mnohé možná překvapí: do vašeho profilu se nedostanou jen ti, které předem schválíte, ale často také ti, s nimiž sdílíte stejnou skupinu zájmů. Proto na Facebooku vznikají všechny ty směšné iniciativy, jako Kolik je tu Čechů nebo dokonce Kolik je všech lidí na Facebooku. Jistě, proč byste do něčeho takového nevstoupili a nepomohli tyto otázky prozkoumat. Pokud jste ale ještě předtím neprošli nastavení profilu (vřele doporučujeme) a neupravili patřičnou položku (vyplatí se zamyslet se i nad ostatními), může se k vám podívat kdokoliv, kdo je v těchto skupinách rovněž přihlášen. Tím se vaše informace mohou dostat k obrovskému okruhu lidí.

Možná je až příliš panické tvrdit, že člověku hrozí nebezpečí, když bude do svého profilu stále vyplňovat co dělá, kam jde nebo kde se právě nachází. To je ovšem jen jakýsi extrém, kterého by teoretické zneužití mohlo dosáhnout. Ale i takové případy už se staly. Ve Velké Británii byla například svým manželem zavražděna žena na základě toho, že si na Facebooku změnila status na svobodná.

 

<p> </p>

 

Stále více se také množí zprávy o tom, že si zaměstnavatelé na své zaměstnance opatřují informace a posudky právě z Facebooku. Málokde jsou totiž lidé tak upřímní a pro vedení je zajímavé vědět, jaký ten který člověk doopravdy je. Neplatí to ale jen při žádostech o práci, ale třeba i přímo v pracovním poměru. Nahlásíte-li například ve firmě, že jste nemocní a nemůžete přijít, abyste následně na Facebook napsali, jak krásně se máte na horách a zapomněli, že mezi přáteli máte šéfa či kolegu, je to najednou velký problém, který může skončit až vyhazovem. Analogické jsou (časté) případy, kdy do profilu někdo napíše něco ?šéf je vůl?. Přečíst si to může nejen ten určitý šéf, ale i vaši potenciální nadřízení v budoucnu, kterým to řekne hodně o vaší loajalitě k autoritám. Mladší ročníky možná zaskočí, jak rychle se s Facebookem sžili jejich rodiče a že síť využívají ke kontrole svých ratolestí.

 

<p> </p>

 

Je s podivem, jak lidé v reálném životě hájí právo na svobodu a soukromí, když se například vzpírají rozmisťování bezpečnostních kamer do ulic, vyplňování zvláštních údajů do cestovních víz či stále větší kontrole ze strany státu. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného a mělo by to být přirozené. Jenže mnohdy ti samí lidé vyplňují na Facebooku poctivě svůj profil naprosto důvěrnými detaily, informacemi a údaji. Nikdo je po nich sice nechce, ale jakýsi exhibicionismus je k tomu nutí. Neuvědomují si přitom, že v současné informační společnosti mají tato data hodně vysokou cenu.